Klasifikace zemin podle Robertsona
Při klasifikaci zemin podle Robertsona (1986, resp. 2010) není zapotřebí zadávat vstupní parametry zemin, program tento krok provádí automaticky spolu s jejich přiřazením do geologického profilu. Z tohoto důvodu je posouzení na základě provedených zkoušek CPT velmi rychlé a především jednoznačné.
Při zatřídění zemin podle Robertsona (1986, resp. 2010) se vychází z naměřených hodnot penetračního odporu qc, lokálního plášťového tření fs, resp. pórového tlaku u2. Na základě opravené hodnoty odporu kužele qt = qc + u2 * (1 - a), resp. poměru qc /pa a procentuálního poměru plášťového tření Rf = fs /qt program automaticky provede zatřídění příslušného typu zeminy podle následujících grafů. pa - atmosferický tlak = 100 kPa (= 1 tsf).
Klasifikace zemin podle Robertsona z roku 1986 (zdroj: Robertson et al., 1986)
Klasifikace zemin podle Robertsona z roku 1986 - jednotlivé typy zemin (zdroj: Robertson et al., 1986)
Oblast | Typ zeminy (SBT) |
1 | Citlivá jemnozrnná zemina |
2 | Organický materiál |
3 | Jíl |
4 | Hlinitý jíl - jíl |
5 | Jílovitá hlína - hlinitý jíl |
6 | Písčitá hlína - jílovitá hlína |
7 | Hlinitý písek - písčitá hlína |
8 | Písek, hlinitý písek |
9 | Písek |
10 | Štěrkovitý písek, písek |
11 | Velmi tuhá jemnozrnná zemina * |
12 | Písek - jílovitý písek * |
* překonsolidovaná zemina
Klasifikace zemin podle Robertsona z roku 2010 (zdroj: [4], obrázek 21, strana 26)
Klasifikace zemin podle Robertsona z roku 2010 - jednotlivé typy zemin
Oblast | Typ zeminy (SBT) |
1 | Citlivá jemnozrnná zemina |
2 | Organické zeminy - jíly |
3 | Jíly - hlinitý jíl, jíly |
4 | Hlinitá směs - jílovitá hlína, hlinitý jíl |
5 | Písčitá směs - hlinitý písek, písčitá hlína |
6 | Písky - čístý písek, hlinitý písek |
7 | Štěrkovitý písek, ulehlý písek |
8 | Velmi tuhý písek, jílovitý písek * |
9 | Velmi tuhá jemnozrnná zemina * |
* překonsolidovaná zemina
Novější klasifikace zemin podle Robertsona z roku 2010 obsahuje menší počet jednotlivých tříd zemin než původní klasifikace z roku 1986. Nicméně zatřídění zemin podle Robertsona z roku 2010 je v současnosti přesnější a ve světě používanější.
Pokud je v rámu "Klasifikace zemin" pro objemovou tíhu zeminy zvolena možnost "počítat", pak se objemová tíha zeminy γ se určí na základě následujícího vztahu:
kde: | γw | - | objemová tíha vody (≈10) [kN/m3] |
pa | - | atmosférický tlak (≈100) [kPa] |
kde: | Rf | - | procentuální poměr plášťového tření a penetračního odporu |
Určení objemové tíhy zeminy z poměru γ/γw na základě provedení zkoušek CPT (zdroj: [4], obrázek 28, strana 36)
Zadání mocnosti vrstev zemin ovlivňuje, jaká je minimální tloušťka vrstvy i-té zeminy. V případě nulové vrstvy zeminy jsou do geologického profilu přiřazeny všechny vrstvy na základě klasifikace zemin podle Robertsona (1986, resp. 2010). Při zadání nenulové minimální mocnosti dojde ke snížení počtu vrstev zemin v geologickém profilu, který se tak výrazně zjednoduší. Rozložení a počet vrstev do určité míry ovlivňuje svislou únosnost, resp. sedání piloty popř. patky vyšetřované na základě zkoušky CPT.
Literatura:
[1] ČSN EN ISO 22476-1: Geotechnický průzkum a zkoušení – Terénní zkoušky. Část 1: Statická penetrační zkouška s elektrickým snímáním dat a měřením pórového tlaku. 2013.
[2] ČSN EN ISO 22476-12: Geotechnický průzkum a zkoušení – Terénní zkoušky. Část 12: Statická penetrační zkouška s mechanickým hrotem. 2009.
[3] Robertson, P. K.: Interpretation of Cone Penetration Tests – a unified approach. Canadian Geotechnical Journal, 2009, číslo 46, strany 1337 – 1355.
[4] Robertson, P. K. and Cabal, K. L.: Guide to Cone Penetration Testing for Geotechnical Engineering. Gregg Drilling & Testing, Inc., USA, 6. vydání, 2014, 133 stran.