Контекстная справка

Změkčení a zpevnění

Standardní formulace Drucker-Pragerova a Modifikovaného Mohr-Coulombova modelu předpokládá elastické tuho-plastické chování materiálu, kdy smykové parametry zeminy c a φ zůstávají během výpočtu konstantní. Rozšířená verze obou modelů (při použití rozšířeného zadávání) umožňuje zavést změnu těchto parametrů v závislosti na vývoji ekvivalentní deviatorické plastické deformace.

Předpokládaná, po částech lineární, závislost je patrná z obrázku.

Graf závislosti parametrů c a φ na ekvivalentní deviatorické plastické deformaci E_d^pl

Úhel dilatance ψ lze předpokládat buď konstantní, anebo jako funkci úhlu vnitřního tření φ  podle vztahu (Rowseova dilatanční teorie):

kde φ_cv je úhel vnitřního tření při dosažení kritického stavu (stav kdy porušení nastává za nulových objemových plastických deformací). Abychom nezvyšovali úhel dilatance (nárůst tahových objemových plastických deformací) do nekonečna, je třeba jej omezit určitou hodnotou, která je v našem případě vázána na maximálním číslo pórovitosti e_max, jež lze pro daný materiál akceptovat. Rowseova dilatanční teorie tudíž vyžaduje zavedení následujících vstupních parametrů:

Aktuální číslo pórovitosti e lze vyjádřit v závislosti na aktuální objemové deformaci ε_v a počátečním číslem pórovitosti e₀ následujícím vztahem:

V okamžiku, kdy aktuální číslo pórovitosti e přesáhne maximální hodnotu e_max, se předpokládá, že úhel dilatance ψ je roven 0.